Už roky sním o velké, krásné šatně. A konečně ji mám! Tedy její vybavení je zatím v krabicích, že jo. Ale co je doma, to se počítá. Každopádně samotný nákup byl veliké dobrodružství:
Prodavač: Jak velkou máte šatnu?
Já: 194 až 200.
Prodavač: Jaké až? To jsou šířky dvou stěn?
Já (trochu dotčeně): Ne, jedné samozřejmě.
Prodavač: Panebože, jak jste to měřila?
Já: No jak, krejčovským metrem.
Ale co, však ono se to tam vejde. Jen škoda, že jsem si šatnou zatím zablokovala dveře do obýváku.
Když jsem o své nákupní zkušenosti vyprávěla jednomu kamarádovi, nesměle pravil, jestli bych to sestavení neměla radši nechat na někom jiném. To teda vážně nechápu proč.